Nově jmenovaná ministryně životního prostředí Anna Hubáčková na tiskové konferenci ve čtvrtek 13. ledna 2022 oznámila, že považuje stávající znění česko-polské dohody o mimosoudním vypořádání sporu ohledně dolu Turów za dostatečné. A to i přesto, že místní obyvatelé, experti i řada nevládních organizací dlouhodobě upozorňují, že stávající obsah dohody není schopný ochránit českou vodu před odtokem k dolu.

Ministryně informovala, že na plánované setkání se zástupci Polska v úterý 18. ledna jede jednat o textu dohody ze 30. září 2021. V této verzi dohody chybělo sjednat pouze dva body, a to délku výpovědní doby a platnosti smlouvy. Podle nejnovějších informací z polské strany však Polsko hodlá na jednání snížit již dojednané kompenzace ze 45 milionů eur téměř na polovinu, a zmírnit také některé další podmínky ohledně omezení těžby. Zároveň Polsko informovalo o záměru podat na Česko vlastní žalobu, a to i přesto, že nemá právní základ.

Ministryně označila stávající znění dohody, kterou kompletně dojednal její předchůdce Richard Brabec, za dostatečné navzdory zásadním výhradám místních obyvatel i odborníků.  Nejen Polsko, ale i Česká republika má přitom povinnost přijmout veškerá opatření pro ochranu svého území před škodami na životním prostředí. 

Proč stávající znění dohody české vody neochrání? 

A co je potřeba v dohodě upravit, aby dalším škodám na českém území skutečně zabránila? 

‍1. Ochranná podzemní bariéra je umístěna jinde, než kudy odtéká hlavní množství vody

Jediným navrhovaným opatřením, které má ochránit české území od odtoku podzemní vody, je tzv. podzemní bariéra. Ta ale podle expertů za stávajících parametrů zakotvených v dohodě nemůže odtok vody omezit v nezbytné míře, protože se nachází na jiném místě, než kudy odtéká z ČR hlavní množství vody. Vody zároveň odtéká mnohem více, než samo Polsko v řízeních o prodloužení těžby předpokládalo. Nynější bariéra je příliš malá na to, aby tak velkému odtoku mohla zabránit. Je proto potřeba podzemní bariéru bezodkladně prohloubit a rozšířit.

‍2. Současný monitoring vod nesleduje podzemní vrstvy, kudy odtéká nejvíc vody

Vzhledem k přibližující se těžbě se změnily odtokové poměry na české straně a voda si ve velkém začala razit cestu jinudy, než polská strana v dokumentaci o vlivu těžby na české území předpokládala. Text dohody však tuto změnu nereflektuje a stále stanovuje povinnost monitorovat jen původní podzemní vrstvy, kudy hlavní množství vody neodtéká. Správně nastavený monitoring je pro ochranu českého území zcela zásadní, protože právě z něj se bude v budoucnu určovat, jak velké jsou škody na českém území a jaká ochranná opatření jsou potřeba dále přijmout. Je proto potřeba rozšířit monitoring a navazující povinnosti o podzemní vrstvy hlavního odtoku. 

‍3. Stažení české žaloby není podmíněno dalším nepřibližováním těžby do doby, než voda na české straně přestane klesat 

‍Z českého, polského, evropského práva i základních principů ochrany životního prostředí vyplývá, že v případě zjištění vzniku škod je potřeba bezodkladně zamezit jejich dalšímu prohlubování a přijmout opatření, která je napraví. V případě, kdy je zjištěno, že vznik škod na životním prostředí hrozí, je potřeba bezodkladně přijmout veškerá opatření, aby k tomu nedošlo. Hlavním opatřením je omezení činnosti vedoucí ke vzniku škod do doby, než budou přijata ochranná opatření, která zajistí, že pokračování v činnosti již další škody způsobovat nebude. Provozovatel má zároveň povinnost nahradit náklady, které ostatním v této souvislosti vznikly. Tyto povinnosti se vztahují na všechny provozovatele v ČR i v Polsku.

Česká republika ale v dohodě dodržení těchto povinností nevyžaduje. Jako podmínku stažení žaloby uvádí pouze náhradu nákladů. Hladiny vody přitom stále klesají. Je proto potřeba mezi podmínky stažení žaloby zařadit i povinnost omezit přibližování těžby k českému území do doby, než budou zavedena funkční ochranná opatření a hladiny alespoň přestanou dále klesat.

Podpořte výzvu vládě, aby schválila lepší dohodu!